Archiv rubriky: Paměti národa

Paměti národa: Trojí setkání s Emilem Zátopkem

Lidský život tvořen je především příběhy. Ty určují náš směr již od útlého dětství. Jak roky postupují, přibývají další řádky, stránky, kapitoly. Každý takový příběh, ať je sebezajímavější, jednou skončí. Zastaví se a další řádky přestanou přibývat. Není-li nikoho, kdo slyšel, není už ani příběhu. Paměti národa je projekt, jenž si klade za úkol alespoň několik takových příběhů zachovat.

Emil Zátopek.

Děda má snad nekonečno příběhů. Od studentských let jsme se přes Antonína Fuhrmanna, kterému jsem již jeden článek z rubriky Paměti národa věnovala, dostali ke sportu, kde budeme také pokračovat. Slavného atleta Emila Zátopka určitě znáte, ale možná nevíte, jak pokračovala jeho životní dráha po ukončení běžecké kariéry, a nejen to. Díky dědovi se mi naskytla příležitost dovědět se o něm pár zajímavostí. Hned jsem vzala tužku a papír (vlastně to byl notebook, ale na tom nesejde) a jeho vyprávění začala sepisovat. Pokračování textu Paměti národa: Trojí setkání s Emilem Zátopkem

Paměti národa: Měl jsem tu čest aneb Ranní rozcvičky

Sepsala jsem další vyprávění svého dědy a opět pochází ze studentského prostředí. Tělocvik? Že to není nic zvláštního? Bylo, a jak. Sama jsem překvapeně a pobaveně poslouchala každé slovo příběhu a teď tu možnost máte i vy. Přenášíme se do 60. let minulého století na Univerzitu Karlovu, kde mají všichni studenti jako povinný předmět tělesnou výchovu. Pokračování textu Paměti národa: Měl jsem tu čest aneb Ranní rozcvičky

Paměti národa: Léta studentská II.

tankTentokrát mi děda vyprávěl o tom, jak v rámci studií museli všichni chlapci projít povinným vojenským výcvikem. Málo z nás si dovede představit, že
bychom každý týden museli docházet na armádní cvičení. V současné době je toto téma hojně zmiňováno, proto mě zajímá, jak to na vojně vlastně vypadalo.

Pokračování textu Paměti národa: Léta studentská II.