1. SKOKANSKÁ

Tak trochu netypicky…

Letím krásným jarním přáním

a na bedrech,

a na bedrech

nesu to břímě s rozjímáním.

 

Už nestrádám.

Již nepláči.

Jsem?

Nejsem?

Ne, teď ještě neskáči.

 

Ač okno mám otevřené,

ač se z něho vykláním.

A na bedrech,

a na bedrech,

já nesu to břímě s pokáním.

 

Musím ještě napsat email,

že jsem tu dnes naposled.

Vždyť kdo dnes ještě píše dopis?

Nikdo nikdy,

to je jasné napohled.

 

A tak letím odlehčeně,

letím, letím do dáli.

A nad vlastním parapetem

pozoruji komáry.

 

Kateřina Vejvodová