Deníček Mr. Carbona IV

Zápis 10

Milý deníčku,

potkal jsem Davida. Má chalupu v nedaleké vesničce, pár koz, prasat a spoustu králíků. Už je taky nějakou dobu ženatý a teď čekají s manželkou druhé dítě. Včera jsem ho potkal, když jsem byl s Bobem na procházce v lese. Dali jsme se do řeči: „Tak co? Už se vám to narodilo?“ „Jojo, včera, máme trojčátka!“ „Vážně? Tak to gratuluju. A to vám neřekli dopředu?“ „A kdo?“ „No doktor, na ultrazvuku.“ „Prosím tě, víš, jak je to drahý?“ „Hele Davide, ale na tomhle bys neměl šetřit, vždyť jde o život!“ „Počkej, o jakej život… jo aha, tys asi myslel Hanku! Jo, narodil se nám kluk, ale představ si, naší koze se narodily tři kůzlata!“ Tak se pozná hrdý otec.

 

Zápis 11

Milý deníčku,

pozval jsem Lenku na večeři. Všechno vycházelo, smála se mým vtipům, jídlo jí chutnalo. Dobře jsme se bavili. Kolem desáté hodiny jsme se zvedli k odchodu. Galantně jsem jí pomohl do svetříku a vzal jí tašku. A to byl kámen úrazu. Nevšiml jsem si, že má dlouhý trák, a když jsem scházel schody, zamotal jsem se do něj a spadl jsem rovnou na nos. A Lenka se opět jen smála, s ní celá restaurace.

 

Zápis 12

Milý deníčku,

včera jsme u Lenky hlídali její malou neteř. Jmenuje se Anička a jsou jí tři roky. Odpoledne jsme se chtěli jít vykoupat a Lenka si stěžovala, že si bude muset ještě oholit nohy, že tam má zase chloupky. Anička si hrála na balkoně vystrčeném do ulice. Najednou se zvedla a zakřičela: „Jsem ošklivá, chlupatá a dost!“ Tak nevím, ženské jsou asi zamindrákované už od narození!

 

Růžena Jirsová