Z deníku vzorné studentky

O Jobsovi, Putinovi a slunečníku.  Aneb trochu jiný pohled na světové i nesvětové události.

Víte, někdy si řikám, jak by bylo super bejt úplně blbá. Nemyslím IQ pod sedmdesát a neschopnost trefit se lžičkou přesnídávky do pusy. Spíš bych chtěla bejt tak akorát blbá. Žádný myšlenky na záchranu lidský rasy a praktické umění mluvit česky povětšinou nesrozumitelně. Něco jako: „Tak to byla fakt krutózní pařba.“ Lidičky, bejt blbá by bylo prostě suprový. Na základce bych měla samý čtyřky a možná i nějakou tu pětku, ale to jenom tehdy, pokud by mě to v tý škole už fakt štvalo. Čtyřky jsou přece zlatej středík. A potom by mě přijali na učňák, nejlíp obor Kuchař a číšník. Každej víkend bych chodila kalit a připadalo by mi to „fakt nářezový“. Nakonec bych si pořídila restauraci, jó, přesně takovou. Myslim takovou malou se slunečníkem. Tomu slunečníku bych nejspíš řikala deštník, páč bych slovo „slunečník“ neznala. Bylo by to „fakt nářezový.“ Navíc by sloveso BÝT existovalo jako jediný v celym širokym vesmíru.

Největší výhodou by se samozřejmě stalo to, že bych těm politickejm kecům o Putinovi, Ukrajině a celý tý pakárně nevěnovala vůbec žádnou pozornost. Ty kráso, když tak nad tím uvažuju, nemusela bych vůbec myslet. Super, protože pro dnešní svět je myšlení moc nebezpečný. Vemte si třeba takovýho Putina, ten taky nemá moc rád lidi, co myslej.

Kdybych byla blbá, svět by byl mnohem víc úžo a super. Měla bych hospodu a uměla bych dokonce i vařit. Místo toho sedím tady a učím se, no, já se vlastně neučím, já předstírám, že se učím, a v tom je sakra rozdíl. Jsem holt silný individuum a ty to v životě nemaj zrovna lehký. Steve Jobs byl taky individualista a musel kvůli tomu odejít ze školy. To mně asi nehrozí, zase takovej individualista nejsem. Potíž je v tom, že dneska prostě musíte bejt něčim originální, aby z vás mohl bejt úspěšnej podnikatel a vizionář. Ne, že bych teda chtěla bejt vizionář, mně by stačila moje malá restaurace s deštníkem, ve který bych pekla jabkovej koláč. Jo, přesně z takovejch jablek, jako měl Jobs, jenom by byly míň nakousaný. Na kvalitu já si totiž sahat nedám. Kecám, nevim, jak se peče jablečnej koláč, ale něco vám povim. Stejně je to nakonec všechno jedno, všichni jednou umřem. Steve Jobs taky umřel.

Kateřina Vejvodová