Fotbalová reprezentace, díl 2. – Nástup Vrbovy éry

Naše fotbalová reprezentace se propadala stále hlouběji. Špatné výsledky už nikoho nepřekvapovaly. Stále více týmů hrálo lépe než ten náš. Pak ale přišel Pavel Vrba. Čím týmu pomohl? Co změnil? A změnil vůbec něco?

Právě nad poslední otázkou stojí za to se zamyslet. Když se totiž podíváte na rozestavení hráčů za trenéra Bílka a dnes, nenajdete rozdíl. Sestava 4-3-2-1 zůstala nezměněná. Pouze soupiska byla ochuzena o stálice, jako byl Plašil či Hübschmann, kteří byli spolu s několika dalšími nahrazeni chlapci z vedoucích týmů české ligy. Co se týče statistik, v počtu střel ani v držení míče se zatím čísla od těch Bílkových nijak neliší. Co je tedy jinak?
Kompletně se změnilo pojetí hry. Hráči se jednoduše více snaží. Nasazení je rozhodně vyšší, než tomu bylo dříve. Až z toho člověk má pocit, že je to pro hráče skutečně čest, reprezentovat náš národ (na druhou stranu nelze nikomu zazlívat, že to tak neprožíval, protože kdo by chtěl reprezentovat národ, jako je ten náš, že). Odpověď na všechny otázky je krátká a zcela jasná.
Pavel Vrba.
Výkony mužstva totiž záleží na trenérovi mnohem více, než by si kdo mohl myslet. Vždyť se podívejte na slavný Manchester United, jak se s odchodem sira Alexe Fergussona změnil ze lva v roztomilé, s klubíčkem si hrající koťátko. A fakt, že má cenově nejdražší tým z celé Premier League na tom nic nemění. Zkrátka – „no Fergusson, no party“. Něco podobného jsme mohli sledovat i u Plzně, i když v menším měřítku. Přeci jen v naší slavné Synot lize není konkurence tak silná, jako v anglické nejvyšší soutěži, a proto plzeňský propad po Vrbově odchodu nebyl tak výrazný. Ale byl tam. Viktorka sice radostí do stropu neskákala, ale nároďák ano, protože právě tam Pavel Vrba přesedlal a přenesl tím svou auru.
A bylo to. První zápasy pod Vrbou sice přesvědčivostí nijak nepřekypovaly (remíza s Norskem 2:2, prohra s Rakouskem 1:2), ale mohli jsme sledovat určitý pokrok. Mužstvo vypadalo jinak, snažilo se hrát fotbal, tvořit, hrát konstruktivně a produktivně. A s příchodem kvalifikace na ME 2016 to přišlo naplno. Zodpovědná obrana, kvalitní (no dobře, prostě lepší než předtím) útok, velká útočná produktivita, s tím související zájem fanoušků a hned se koukalo lépe.
Nutno přiznat, že to není jen o našem týmu. Zápasoví favorité to mají dnes čím dál tím těžší. Když si vzpomeneme na zápas s Nizozemskem, hodně jsme bránili a pak jsme využili brejků a vyhráli jsme. Tak se dneska hraje se všemi velikány. Je to logické. Proti technicky vyspělejšímu soupeři nemá valnou cenu snažit se o tvoření hry, to byste brzo dopadli jako AS Řím s Bayernem (1:7). Avšak když se zabetonujete do obrany a čekáte na brejky, máte šanci na úspěch – systematické dobývání brány je totiž daleko těžší. V obraně nic tvořit nemusíte. A právě tento fakt zvýhodňuje týmy typu toho našeho v zápasech, jako byl ten s Nizozemskem.

Bez správné motivace a taktických pokynů by to ovšem nešlo, a Pavel Vrba je zkrátka muž na správném místě.

Martin Jelínek

Příště: Kariéra Pavla Vrby v kostce

PS: Pokud máte jiný názor, nebo si myslíte, že jsem marnej jako sáňky v létě, nebojte se projevit!

Autor: Martin Jelínek

Cynik se sklony k cholerismu, humorista, líný prase, muzikant, neúspěšný, leč hrdý fotbalista a levá ruka šéfredaktora. Musím respektovat jeho rozhodnutí a ustanovení, ale můžu ho zbít, když se mi nebudou líbit. Do redakce jsem přišel jako sporťák a chci odejít jako hrdina.