František Filipovský – Český Louis de Funes

Když se řekne František Filipovský, devadesát devět procent lidí si okamžitě vybaví Louise de Funese. Přestože se spolu nesetkali, jsou tito dva muži spojeni pupeční šňůrou zvanou dabing.

František Filipovský přichází na svět 23. září 1907 v Přelouči. Jeho otec, František Filipovský starší, je umělec tělem i duší – hraje na flétnu v orchestru Prozatímního divadla, skládá a kapelničí. Velmi brzo se ukáže, že jablko nepadlo daleko od stromu. Mladý František se rychle naučí na několik hudebních nástrojů, zpívá v kostelním sboru a začíná koketovat s divadlem.

V Chrudimi vystuduje kurz při obchodní akademii a v roce 1929 odchází do Prahy na Filosofickou fakultu UK, kde se věnuje dějinám umění a estetice. Ve stejné době se stává členem Voicebandu E. F. Buriana, který se v souladu s tehdejším trendem soustředí na dadaismus, futurismus a poetismus, působí v Intimním divadle a Moderním studiu. Asi nepřekvapí, že při takovém vytížení nakonec studia na univerzitě nedokončí.

Není ale všem dnům konec. Filipovský nadále ochotničí a přivydělává si jako průvodce zvláštních vlaků, které převážejí Poláky za prací do Francie. Tohle zaměstnání mu připraví horké chvilky – ve zmatku, který byl s těmito vlaky neodmyslitelně spojen, se snadno něco semele. Herec proto běžně ošetřuje zlomeniny a naraženiny, dokonce odrodí několik dětí!

Nakonec je mu ale umožněno, aby s touto prací skončil a naplno se věnoval své vášni. Všímá si ho totiž dvojice W+V a angažuje ho v Osvobozeném divadle, kde hraje sedm let, až do roku 1938.

Je sice velmi zaměstnaný, ale to neznamená, že by neměl žádný osobní život. V roce 1937 si bere za ženu Hildu Kvičinskou, se kterou má tři děti. Otcův příklad nejvýrazněji napodobuje dcera Pavlína (*1941).

Následuje několik krátkých angažmá ve Švandově divadle, v Moderním divadle a v divadle Uranie. Konec války je pro něj velmi emotivní a divoký. Manželka je v porodnici (na svět má přijít syn Jan) a on dostává hlášku, že v rozhlase se bude vysílat. Malá Pavlína proto musí k babičce a Filipovský spěchá do rozhlasu. Sotva dorazí do studia, začnou Němci budovu ostřelovat. Není jim to nic platné, rádiové vlny se stejně do éteru dostanou.

Ve stejném roce také nakonec definitivně zakotví v činohře Národního divadla, kde setrvá obdivuhodných čtyřicet sedm let.

Hlubokou stopu zanechává i jako herec stříbrného plátna. Prvně se objevuje ve filmu Před maturitou z roku 1932 (nepočítáme-li jeho účast v komparsu v komedii C. k. polní maršálek), tady si poprvé vyzkouší postavu studenta, kterou ztvární ještě několikrát. Jeho Krhounek a Mazánek ze snímků Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše dnes patří ke klasice. Později ztvárňuje například astrologa v Císařově pekaři, pedantského kaprála v Dobrém vojáku Švejkovi nebo komisaře Mrázka v seriálu Hříšní lidé města pražského.

Místo v hereckém pantheonu mu však zajišťuje hlavně dabing. Je neodmyslitelně spojen se jménem Louis de Funes. Filipovský mu propůjčil svůj hlas ve více jak pětadvaceti filmech. Je zajímavé, že k tomu však vůbec nemuselo dojít. Když totiž Funese daboval poprvé, měl takřka nepřekonatelný problém – francouzský komik mluvil jako kulomet a Filipovský se s českou replikou ne a ne trefit do správného momentu, byla vždycky příliš dlouhá nebo naopak příliš krátká. František si ale nakonec poradil, a velmi originálně. Repliky si sám zkracoval nebo je natahoval neurotickým mumláním a vrčením. Sám Funes to nakonec označí za nejpovedenější dabing své osoby.

Filipovský se cele oddává herectví. V průběhu kariéry obdrží titul zasloužilého a posléze národního umělce.

Na začátku roku 1993 se přihlásí problémy s hlasivkami. Je to skoro symbolická předzvěst blížícího se konce. František Filipovský umírá 26. října toho roku. Na jeho počest se začala od roku 1995 udělovat Cena Františka Filipovského pro nejlepšího dabéra.

Martin Klecán

Zdroje:   www.csfd.cz, www.ahaonline.cz, www.osobnosti.cz, zivotopis.osobnosti.cz