Z houbařského deníku studentky

O houbách, prasátkách a mlčení českého zpravodajství aneb Tak trochu jiný pohled na světové i nesvětové události

Přišla sem do obýváku. Seděli na gauči. Koukali na telku. Koukali na ČT 1. Koukali, jak reportéři ČT sbírají houby. Chtě nechtě jsem koukala s nimi.

Řikám si, co si asi spořádaný divák odnese z reportáže ČT, ve který se parta obrýlených Pražáků pokouší o nález hub v naprosto vysušeným lese na přelomu července a srpna. Závěrem se v televizi objevil záběr dvou prázdných košíků a první reportér se poněkud zklamaně vyjádřil, že bohužel skoro žádný houby nenašli. Nedivím se jim, na začátku srpna bych s kamerou za prdelí taky žádný houby nenašla. Z této reportáže jsem si nicméně odnesla dva základní poznatky, což je furt víc, než jsem očekávala. Za prvý: houby vopravdu  nerostou. Za druhý: už se nikdy nebudu koukat na Českou televizi.

Donutila jsem je přepnout na Novu.

Tam mně prsatá blondýna s výrazem „mimika pod touhle vrstvou mejkapu neexistuje“ oznámila, že ve vsi asi o deseti obyvatelích, jméno už fakt nevim, uteklo šest prasat. Ramenatý a už od pohledu sexy moderátor pak předal slovo komusi přímo do terénu, zbytek už probíhal jak jinak než živě. Byla jsem zklamaná. Teda, docela zklamaná. Sice mi řekli, že by prasata mohla způsobit vážné škody na okolních pozemcích, a dokonce by mohla ohrozit bezpečnost obyvatel, a že se takovým následkům snaží ze všech sil zabránit, ale honbu za prasaty jaksi zapomněli ukázat.

Donutila jsem je vypnout televizi a zakázala jsem jim sahat na ovladač. Poslechli mě rádi, myslim, že stejně jako já už nechtěli poslouchat ani o houbách ani o prasatech….

Vod tý doby už na telku nekoukám, zásadně ne na zprávy. Uchýlila jsem se k seriálum a starouškovskýmu čtení novin. Musim říct, pro informovanost to úplně stačí. A v televizi stejně dávaj houby.

Kateřina Vejvodová