P O C Y T Y

Zdá se ti, že spíš? To je jen tvá niterná představa. Nejsi nic.
Nic neznamenáš, nikdo by nebyl zasažen.
Nikdo by neplakal. Pak nejsi.
Nejsi ty a nejsou ostatní.
Nedýcháš. Nemáš žádné pocity. Jsi prázdný.
Nejsi.

Začne to jako drobné brnění v konečcích prstů.
A hvězda stoupá výš po obloze. Před ostatními se cítíš jako nahý.
Nejsi.
Pak přijde náraz. Prochází tebou to nevýslovné vzrušení, vzrušení ze smrti.
Z neznámé hlubiny.

Kdo jsem já, abych soudil?

Máš na noze červa. Je tlustý jako ta žena z protějšího domu.
Páchnou ti myšlenky.
Proč se bojíš stínu? Vždyť je to malé koťátko.
A co tvoje pocity?
Čemu zase nerozumíš? Nemusíš nic.
Nejsi.

Vít Malota

Autor: Vít Malota

Šéfredaktor. Hrdý sluníčkář a zakladatel (a zatím jediný člen) strakonické lumpenčajovny. Za mé vlády se zrodily takové legendy jako sporťák Martin, sporťák Lukáš, nebo vrchní nástěnkář a stolař David. Přežil jsem vládu Mrázka s Klecánem, Růžu a jednou jsem si potřásl rukou se samotným Matoušem – otcem zakladatelem.