Krádež kola na strakonickém gymnáziu

Tento titulek zrovna náhodou není mystifikace. Na našem gymnáziu skutečně došlo ke krádeži. Bílá merida patřila Davidu Kunclovi, žáku 1. A. Pachatel byl dopaden, o jeho totožnosti ale nemáme zprávy, nevíme ani jaký ho stihl trest. Víme jen, že to nebyl student Gymnázia Strakonice. Událost svýma očima popsal Martin Jelínek, rozhovor s Davidem pořídil Vítek Špoula.

Krádež kola na školním pozemku očima zvědavého studenta

Úterý 14. 5. 2013 se zdálo být docela obyčejným dnem. Příchod do školy na poslední chvíli, postupně se snižující hektičnost hodin a naopak narůstající míra hladu. A právě na konci oné vytoužené polední pauzy se to stalo.

„Hele, nemáš ty náhodou bílou meridu?“ zeptal se mě spolužák za doznívajícího zvuku školního zvonku.

„Ne. Nemám,“ odpověděl jsem. Ale přirozeně jsem se začal vyptávat, proč se táže.

„Ále, přišel týpek s přednim kolem, odmontoval rám od stojanu, nasadil ho na to svoje kolo a odjel. Stačil jsem ho vyfotit, jdeme to nahlásit,“ řekl s lehce rozrušeným výrazem. Já se radši rychlým pohledem ven přesvědčil, že mé kolo je na svém místě.

Slova byla proměněna v činy. Krádež se nahlásila. Škola začala pracovat a řešit. Paní zástupkyně začala po pavilonech shánět svědky (což mým spolužákům-svědkům vykouzlilo na tvářích škodolibé úsměvy, když se poroučeli z hodiny němčiny) a přes zpola nefungující školní rozhlas se hledal majitel ukradeného kola. Ten se naštěstí zrovna nacházel v místnosti, kde rozhlas funguje, a tak se, dle mých informací, na dýchánek s přivolanou policií dostavil.

Vyzvídáním jsem zjistil, kdo onen majitel je a že se jedná o mého známého. Po skončení vyučování jsem ho tedy začal hledat, abych se popídil po dalších podrobnostech, ale marně. Nasedal jsem tedy právě na své jízdní kolo (dívaje se na to samotné přední zamčené ve stojanu – šlo z něj smutno, skoro jako by bylo živé), abych odjel domů, když majitel vyšel ze školních dveří s úsměvem od ucha k uchu a se zapnutou helmou na hlavě. Odemkl si to, co mu zbylo, a odporoučel se s tím v pravé ruce domů, za provokativního (leč přátelského) pokřikování přihlížejících. „Oni ho našli tady kousek pohozený, mají ho na stanici, tak si pro něj jdu,“ pravil, když jsem ho dohnal. Záležitost byla vyřešena.

Dobrý konec je dobrý. Jen by mě ještě zajímalo, jestli chytli toho zloděje a co za to případně dostal, ale o tom už někdo jiný.

Martin Jelínek

 

Rozhovor

koloProcházíte se v areálu gymnázia a najednou vidíte kolo, přední kolo uvázané u stojanu. Legrace nebo krádež?
Bohužel krádež. Na oběť jsem si připravil pár otázek…

Jak dlouho již jezdíš na kole?
Už 10 let. A toto byla má první zkušenost s krádeží.

Kdy jsi zjistil, že ti kolo bylo odcizeno?
Kolem půl druhý, když hlásili v rozhlase, aby se dostavil majitel bílého kola.

Napadla tě během hlášení myšlenka, že by se mohlo jednat o tvoje kolo? Nebo sis to
nepřipouštěl?
Byl jsem si téměř jistý, ale nenapadlo mě, že ho někdo ukradl, spíš jsem myslel, že někomu překáží.

Vždy sis kolo zamykal jen za to přední kolo?
Jenom před školou.

Bylo ti kolo už navráceno?
Vrátili mi ho už ve čtvrtek – 2 dny po krádeži.

Neodradila tě tato zkušenost od dalšího ježdění do školy?
Od té doby jsem ještě nejel, ale plánuju zase začít.

Co si myslíš o cyklistech, kteří si stále u našeho gymnázia zamykají bicykl pouze za přední kolo?
Divím se jim… Hned druhý den jsem jich viděl několik.

Chtěl bys něco vzkázat ostatním cyklistům?
Přední kolo jde krásně, rychle a čistě odmontovat.

Vítek Špoula

Fotografie: Archiv Gymnázia Strakonice

Autor: Martin Jelínek

Cynik se sklony k cholerismu, humorista, líný prase, muzikant, neúspěšný, leč hrdý fotbalista a levá ruka šéfredaktora. Musím respektovat jeho rozhodnutí a ustanovení, ale můžu ho zbít, když se mi nebudou líbit. Do redakce jsem přišel jako sporťák a chci odejít jako hrdina.