Křehká krása

Ve strakonickém muzeu stále trvá výstava panenek paní Šlesingerové, o které jsme se před časem zmínili. A dle slibu jsme autorku vyzpovídali.

Anna Šlesingerová se narodila 1. února 1946 v Praze. Absolvovala gymnázium a poté průmyslovou školu slaboproudé elektroniky. Zpočátku pracovala na telefonní ústředně. Přes zjevné technické zaměření jí učarovala krása ručních prací, a tak ve svých 35 letech vyrobila svoji první zástěrku pro panenky. Postupně se přidalo paličkování a vyšívání. A tak to všechno začalo.


 pic 095

Jak jste se dostala k výrobě panenek?

Vlastně až po příchodu do Německa, kam jsme emigrovali v roce 1981. Zcela náhodou jsem se seznámila se sběratelkou panenek v Mannheimu. A panenky mi učarovaly.

 Co se týče výroby, jste samouk, nebo jste absolvovala nějaké kurzy?

Jsem samouk, kromě jednoho kurzu malování francouzských panenek žádné výtvarné vzdělání nemám. Dnes dokonce sama některé odborné kurzy vedu. Lidé si mohou sami vyrobit panenku od začátku do konce.

Kde hledáte inspiraci pro vzhled panenek?

Ráda modeluji formy přímo podle portrétů, podle lidí z mého okolí. Některé panenky jsou repliky panenek různých výrobců z minulého století. Někdy hledám inspiraci i v pohádkách.

Co všechno obnáší výroba panenky?

Panenku nejdřív udělám z plastelíny nebo modelovací hlíny. Podle modelu se postaví sádrová forma a v ní se odlévají panenky z porcelánu nebo z papírové licí hmoty. Pak se panenka musí namalovat a obléci.

A co doplňky?

I ty vyrábím sama, ať už jde o šaty, boty, paraplíčka nebo i paruky. Některé jsou dokonce z pravých vlasů.

Sérii výstav zahájila Anna v roce 1999 na popud jedné ze svých žaček v kurzu modelování, stavby forem a výroby panenek z porcelánu. Na jedné z nich  uspořádala 1. ročník soutěže panenkářů a loutkářů  „Česká panenka“.  Sama autorka se se svými panenkami úspěšně účastnila několika soutěží v Mnichově, Bregenz, Neustadtu u Coburgu, Londýně a ve Vídni.

IMG_5348IMG_5360IMG_5336IMG_5338

Fotografie: Muzeum středního Pootaví Strakonice

Růžena Jirsová