Mamince

Maminko
někdy je mi do pláče 
když vidím že čas jemně odívá
jako nové plátno do jiných barev 
tvoji tvář do dalších let
že ji brázdí starosti 
které by maminky neměly potkávat
a že za spoustu z nich
pravda
mohu já

Víš
občas mě dojímá jak zjišťuji
že nikdy nemůžeš být ošklivá 
právě naopak
všechny vrásky kolem očí
když se směješ
ba jen usmíváš
jsou krásné a jsi i ty
jsi tak kouzelná i když se mračíš 
hádáš se se mnou o svých vlasech
a v tom se vsaď 
budu si do smrti 
stát za tím že dlouhé vlasy 
ti sluší
strašně moc

Autor: Alžběta Poskočilová

Věnujíc značnou část své pozornosti zkoumání života a vesmíru, žiji převážně z příběhů, soustav, pravidel, zkoumání teorií a hledání důkazů; z vědy, fantastiky a jejich libovolných kombinací, řeči mateřské a řečí cizích; z hudby, kreslení, kouzel, pozoruhodnosti některých vyčnívajících a opomíjených tvorů a věcí. Jsem nenapravitelným dezorganizátorem času a živoucím důkazem toho, že komiks o Korektorovi nikdy nelže. Coby nedůvěřivý stopař vím, jak je důležité míti ručník, a mým snem je stát se xenolingvistkou ve Hvězdné flotile.