Z meteorologického deníku studentky

O bouřce, otci a ČHMÚ aneb Tak trochu jiný pohled na světové i nesvětové události…

Bouřka je taková divná věc, co z ní pak dycky prší. To se ještě chytáte, ne? Dobrý, já taky. Ale pozor, taková bouřka vzniká stoupáním horkýho a vlhkýho vzduchu nahoru, aby tam tadle vzduchová hmota nakonec zkondenzovala a utvořila mrak, co se jeho méno tak blbě pamatuje. Jo, přesně ten cumulonimbus. No a potom se všecka ta vodní pára nahoře krásně roztáhne a je z toho moc pěkná věc, říká se jí kovadlina a asi už ste jí nejspíš viděli. Pokud teda samozřejmě nežijete na Sahaře, tam moc mraků nemaj. Boužel, už ste nejspíš slyšeli vo tom, že k pořádný bouřce taky patří pořádný blesky. Takový ty klikatý věci, co je nikdo nemá moc rád.

Muj táta je taky nemá moc rád. Většinou se po bytě pohybuje zhruba rychlostí světla a všecky důrazně varuje před blížící se bouřkou. Viděl ji zakreslenou na meteoradaru a prej jí tady za chvíli máme. Navíc celej den sledoval čt text a lokální předpověď počasí, takže je nad slunce jasný, že ta bouřka prostě příde. Stůj co stůj. Otec se však chová, jako by měl přijít minimálně hurikán, přinejhorším pak apokalypsa. Zběsile pobíhá vod jednoho vokna k druhýmu a sleduje třícentimetrovýho mraka chcípáčka, co se před chvilkou udělal z horka. Kdyby byl mohl, pořídil by si na něj dalekohled. Dál všechny neustále vodkazuje na předpověď počasí na jedničce a důrazně doporučuje zavřít všecky vokna. Kdo nemá zavřený vokno, je v trestu. Bouřka se přivalí většinou tak dvě hodiny po tom, co táta vydá výstrahu Českého hydrometeorologického ústavu na prudký vzestup hladiny řek. Uhodí blesk a zazní hrom, no a hurikán je fuč. Dokonce i ta strouha za domem už začíná kulminovat. Teda, nejmíň do další bouřky.

Kateřina Vejvodová