Miluška

Miluško

když jsi zpívala
všichni k Tobě zalétli pohledem
nebo aspoň v duchu
a všem se zastavilo srdce
na moment
aby nerušilo

když jsi zpívala
okamžiky trvaly překvapený nádech
ten kousek duše co v nás zbyl
vytryskl štěstím
roztáhl ruce a objal zmoženou
znavenou mysl

Miluško
když jste byli spolu
jako by od jednoho vedla pavučina
k tomu druhému
pavučina postříbřené
palety jasných barev
už to bylo dlouho
a mezi vámi stále
hřejivě
zůstávala láska

Miluško
i Ty jsi byla
naděje
naděje pro tenhle svět
že v něm lze najít
porozumění
které trvá léta
a zimy

Miluško

doufám
že už Tě nic nebolí

my nikdy nepřestaneme
slyšet Tvůj hlas

 

Alžběta Poskočilová

Autor: Alžběta Poskočilová

Věnujíc značnou část své pozornosti zkoumání života a vesmíru, žiji převážně z příběhů, soustav, pravidel, zkoumání teorií a hledání důkazů; z vědy, fantastiky a jejich libovolných kombinací, řeči mateřské a řečí cizích; z hudby, kreslení, kouzel, pozoruhodnosti některých vyčnívajících a opomíjených tvorů a věcí. Jsem nenapravitelným dezorganizátorem času a živoucím důkazem toho, že komiks o Korektorovi nikdy nelže. Coby nedůvěřivý stopař vím, jak je důležité míti ručník, a mým snem je stát se xenolingvistkou ve Hvězdné flotile.