Nibiru: kapitola IV Lekce historie

Všechno začíná nabírat znepokojující směr.

„Je plně při vědomí a více méně v pořádku, necháme si ho tady kvůli těm popáleninám,“ oznámil mi doktor. „Pokud se ho chcete na něco zeptat, máte možnost.“ Neunikl mi jeho kousavý tón. Chápal jsem tu ironii, nedalo se předpokládat, že by neznámý uměl anglicky. Ale zkusit se to muselo.

„Jste na britské vojenské základně,“ oslovil jsem ho. „Já jsem major Sting, toto je doktor Shire. S kým máme tu čest?“

„Těší mne, majore. Mé jméno zní Ilku,“ pravil zraněný plynnou angličtinou. Měl hluboký, melodický hlas.

Fotka našich přiblblých obličejů by nejspíš vyhrála Pulitzerovu cenu. „Vy…mluvíte anglicky?“

„Ano.“

„Doktore, zavolejte Wardenovi, u tohohle by měl být.“ Konsternovaně jsem si sedl na židli, stojící v rohu, a snažil se vše zpracovat. Člověk po evoluci, mluví anglicky, střílí paprskometem. Tohle je prostě regulérní blázinec.

Vstoupil doktor s plukovníkem. „Shire mi všechno vysvětlil cestou,“ řekl Warden chvatně. „Nu, dejte se do toho, je to váš zajatec.,“ přepustil mi ochotně výslech.

Vstal jsem a odkašlal si. „Takže. Jak to, že mluvíte anglicky?“

„To je na dlouhé vysvětlování, majore.“

„Tak něco jednoduššího. Kdo jste?“

„Ilku, to už jsem vám přece říkal,“ odpověděl zraněný trpělivě.

„Asi si nerozumíme. Myslím spíš rasu nebo národ,“ pravil jsem trochu nejistě.

„Anunnaki.“

Tak nějak jsem tušil, že nebudu vědět, o co kráčí. „To jste nám výrazně pomohl,“ neodpustil jsem si ironii.

„Vy ani vaši kolegové se v historii nevyznáte, že?“

„Ne, ale něco mi říká, že to bude třeba. Moment.“ Vyšel jsem na chodbu a vrazil do sesterny, nikdo tam nebyl, ale na stolku leželo přesně to, co bylo třeba – telefon. Nevěděl jsem, jestli se potím kvůli nefunkční klimatizaci nebo díky rozčilení.

Vytočil jsem ústřednu. „Spojte mne s nejbližším civilním krytem.“

Ve sluchátku zapraskalo. „Ingham, správce civilního krytu CS174, co se děje?“

„Tady major Sting,“ ohlásil jsem se. „Potřeboval bych, abyste se poptal, jestli u vás není nějaký historik nebo archeolog.“

„K čemu to bude dobré?“

„Vojenské tajemství, nezdržujte.“

„No jo, no jo, klid. Vydržte.“

Čekal jsem asi deset minut. Štěstí, že operátor už nějakou dobu neposílá faktury.

„Mám tu jednoho, nějaký profesor Hoops.“

„Dobře, pošlu k vám lidi, aby ho sem doprovodili. Ať se ten chlápek připraví.“

Vyřídil jsem pár telefonátů a odešel zpět na nemocniční pokoj. „Za chvíli tu máme čtvrtého do party.“

Chvíle se protáhla na dvacet minut, během nichž jsme si s plukovníkem a doktorem Shirem polohlasně vyměňovali své domněnky a postřehy. Zajatec podřimoval.

Konečně se otevřely dveře. Asi čtyřicetiletý profesor Hoops budil dojem, že ho právě vytáhli odkudsi z archivu, kdyby samozřejmě nějaké archivy přežily tu melu. Přísahal bych, že má ve vráskách kolem očí prach. Ale jeho mírně zmatený výraz v obličeji i měkký pohled jeho modrých očí ve mně probouzely sympatie.

„Dobrý den, profesore,“ pozdravil jsem ho. „Bylo by to všechno na dlouhé vysvětlování. Poprosím vás, abyste tu s námi setrval a zodpověděl některé naše dotazy.“ Asi jsem ho zmátl ještě víc. Ale co se dalo dělat.

„Takže,“ otočil jsem se zpět na ležícího. „Jak jste to říkal?“

„Anunnaki.“

„Profesore?“

„Annunaki byli skupinou sumerských a akkadských bohů,“ vypálil Hoops okamžitě. „Hlavním z nich byl Marduk, pokud se nepletu.“

„Nepletete,“ usmál se Ilku. „Marduk je naším velitelem.“

„Existují domněnky, že sumerští bohové byli vlastně jacísi návštěvníci z vesmíru,“ pravil profesor zamyšleně. „Proto taky celý ten humbuk kolem nové planety. Někdo vyjádřil domněnku, že by to mohla být Nibiru, domov sumerských bohů, a hned se vynořily staré konspirační teorie o jejich návratu a kdesi cosi.“

„To nejsou teorie, profesore.“

Ztuhli jsme. „Tak tohle nám budete muset vysvětlit.“

Zajatec chvíli váhal, rozmýšlel se. Nakonec váhavě kývl. „Dobře. Máte právo vědět, jak to všechno bylo. Koneckonců, vojenské tajemství to není a strategicky vám to k ničemu nebude.“

Zase se na okamžik zarazil a nepřítomně zíral před sebe. „Asi před dvaceti tisíci lety naši vědci přišli s jistým projektem. Ano před dvaceti tisíci lety,“ zopakoval pobaveně, když viděl naše ohromené obličeje. „Jsme stará rasa. Ale dál. Přišli s projektem, že by chtěli zrekonstruovat proces evoluce a prozkoumat působení vnějších vlivů na vznik náboženství a kultů. Měli všechno dokonale připravené. Jako experimentální půdu si vybrali Zemi.“

„Moment, moment,“ skočil mu do řeči Hoops. „Mluvíte zhruba o době mladšího paleolitu a to už se lidstvo dávno vyvíjelo, na to jsou archeologické důkazy.“

Zajatec se usmál. „Celá vaše historie zhruba do roku dvacet tisíc před mužem, kterého jmenujete Kristus, je podvržená. Všechny kosterní pozůstatky i jiné nálezy jsou umělé.“

Chtěl bych vidět, jak jsme se v tuto chvíli tvářili. Museli jsme vypadat hodně pitomě.

„Vaše planeta byla v tuto dobu mrtvá v důsledku jedovatých plynů v atmosféře. Ale byla zde voda v kapalném stavu, příhodná gravitace a vzdálenost od Slunce. Anunnaki vyčistili atmosféru a vypustili do ní plyny ve stejném poměru, jaký je v atmosféře Nibiru. Vzhledem k tomu, že ovládáme techniku klonování, nebyl problém vytvořit veškerou faunu i flóru podle archeologických nálezů na naší domovské planetě. A do tohoto zařízeného světa jsme vypustili vaše, a vlastně i naše, předky.“

„To je šílené, to je absolutně šílené,“ drmolil profesor. „Nebyl problém vytvořit… Vy si nehorázně vymýšlíte!“

„Klid, profesore, nechte ho mluvit,“ snažil jsem se ho uklidnit. Taky mi nebylo dobře po těle, ale abych se přiznal, byl jsem zvědavý.

„Lidstvo se vyvíjelo a naši vědci to všechno pečlivě analyzovali. Dokonce vykonali několik osobních návštěv. Jedna se odehrála na území Mezopotámie zhruba v roce čtyři tisíce před vaším letopočtem,“ řekl zajatec a pohlédl na profesora.

„Přibližně v tu dobu vznikla sumerská civilizace…“

„Naše návštěva dala základ sumerského náboženství,“ kývl Ilku. „Další návštěvy se uskutečnily převážně na území Jižní Ameriky, nevím přesně, co tím bylo sledováno.“

„Takže reliéfy jihoamerických indiánů skutečně představují astronauty,“ pravil zdrceně Hoops.

„Nejspíš se nejednalo o skafandry, ale o obleky, které používali naši lidé, aby nekontaminovali zkoumaný vzorek, ale jinak máte v zásadě pravdu.“

Hoops se rezignovaně posadil na podlahu a složil hlavu do dlaní. „Takže všichni ti šarlatáni, co blábolili o bájné Nibiru a o návratu bohů, měli pravdu.“

„Co dál?“ pobídl jsem zajatce.

„Nechali jsme celý projekt dojít až do atomového věku. Pak vláda rozhodla, že se pro nás stáváte potenciálně nebezpeční. Množily se případy, kdy jste naše moduly zpozorovali. Přišel rozkaz vaši civilizaci zlikvidovat. Nejjednodušší se zdálo prostě zamořit atmosféru radioaktivitou. Je to rychlé, dá se to použít v širokém měřítku. Navíc Anunnaki jsou proti radioaktivitě imunní. Jenže díky technické chybě nedostala Země smrtelnou dávku hned na začátku. Když se povedlo techniku opět uvést do správného chodu, lidstvo už bylo evakuováno pod zemí. Doufali jsme, že prostě vyhynete, ale drželi jste se nad očekávání dobře. Takže byla schválena operace Očista.“

„To značí?“

„Likvidaci lidstva provede armáda.“

Martin Klecán