Po maturitě do zahraničí? Neztratíme se!

Téma druhého článku autorů z Grafomanu, který byl publikovaný 25. ledna v týdeníku Strakonicko, se opět týká všeho studentstva. Tentokrát však nejde o Pamlskovou vyhlášku, nýbrž o vysokoškolské studium za hranicemi Česka.

Na Tři krále se na strakonické gymnázium vrátil loňský maturant Lukáš Beneš. Zavítal k nám jen na pár hodin, ale zanechal v mnohých studentech včetně mě hluboký dojem v podobě úvah nad budoucností – blízkou i vzdálenou. Lukášovy přednášky se zúčastnili studenti třetích a čtvrtých ročníků. Každému z nás se totiž v hlavě čím dál, tím častěji vynořuje klíčová otázka: Kam po maturitě?

Lukáš se rozhodl využít toho, že coby student jen o málo starší než jeho publikum má středoškolské strasti a zmatky stále v živé paměti. V jeho přednášce nešlo ani tak o předání životních mouder a porovnávání univerzit či vysokých škol jako o zdůraznění věcí často podceňovaných, a přitom zásadních – schopností jednotlivce, rozvoje ducha i těla a síly odhodlání. Nelze vyjmenovat všechny otázky, s nimiž se studenti nejen před maturitou potýkají, ani vlivy, které je nakonec vychýlí tím či oním směrem. S Lukášem jsme se však mimo jiné zaobírali jedním z těch „větších“ problémů: Studovat v Česku, nebo v zahraničí?

Široké povědomí o různých kulturách, jež získáváme ze škol i médií, a internet, univerzální spojení takřka s kýmkoli na světě, by měly studentům rozhodování usnadnit. Znát kulturu a strávit v jejím centru pár měsíců či let jsou ovšem zcela odlišné věci, a tak spousta z nás stále váhá a pochybuje. Lukáš, který se odstěhoval do Anglie, aby mohl studovat finanční ekonomii na Bradfordské univerzitě, ke svému rozhodnutí také nedospěl hned. Při zvažování delšího pobytu v zahraničí přemýšlíme o tom, jestli se vůbec vyplatí a jak dobře si poradíme s odloučením od rodiny a přátel, s jazykovou bariérou a samostatností, včetně potenciálních problémů s financemi. Právě tehdy, a vlastně po celý život, se vyplatí nazírat na situaci tak, jako to ostatně udělal i Lukáš. Rozhodnout se, odvážit se a jít si za svým cílem.

Že to zní pateticky? Není. Po překonání strachu z neznámého je hlavní překážka obvykle cizí jazyk. Ačkoliv se na nás ze všech stran hrnou cizojazyčné výrazy a důležitým faktorem je náš vlastní zájem, Lukáš zdůrazňuje užitečnost znalosti gramatiky. Drtivá většina z nás začíná na základní škole s angličtinou a dále v ní pokračuje. Třebaže kvalitativně se výuka na různých školách liší, v České republice existuje množství příležitostí naučit se dobře anglicky nehledě na pokročilost, a to jak při různých agenturách, tak u rodilých mluvčích. Nutno dodat, že mnozí zahraniční kantoři hovoří velmi dobrou spisovnou angličtinou právě proto, že rodilými mluvčími nejsou. A domluvíme-li se, seženeme ubytování i práci.

Lukáš neopomněl zmínit, že jeho spolužáci jsou otevření, ochotní si kdykoli navzájem pomoci. Kromě Angličanů se setkává s vrstevníky z Číny, Jižní Korey, USA, Španělska nebo Rumunska – vlastně odevšad. Pevně věřím, že nikdo z nás se v zahraničí neztratí.

Alžběta Poskočilová

Uložit

Autor: Alžběta Poskočilová

Věnujíc značnou část své pozornosti zkoumání života a vesmíru, žiji převážně z příběhů, soustav, pravidel, zkoumání teorií a hledání důkazů; z vědy, fantastiky a jejich libovolných kombinací, řeči mateřské a řečí cizích; z hudby, kreslení, kouzel, pozoruhodnosti některých vyčnívajících a opomíjených tvorů a věcí. Jsem nenapravitelným dezorganizátorem času a živoucím důkazem toho, že komiks o Korektorovi nikdy nelže. Coby nedůvěřivý stopař vím, jak je důležité míti ručník, a mým snem je stát se xenolingvistkou ve Hvězdné flotile.