Příběh písmene P

Pod padesátiletým pařezem povykukovala pekárna pana Potužníka. Pekárna produkovala pikantní poloslané pečivo – pusinky posypané pučícími pampeliškami, pikantní pepřové preclíky, pudinkové pečivo, pracny polité pažitkovou polevou, perníčky pečlivě posypané pozdními pomněnkami, plněné plundrové pečivo, pěnu pařížskou, punčovou, pomerančovou, povidlovou, pistáciovou. Pak pohár pampeliškový, pórkový, pažitkový, pelyňkový, paprikový.

Podivný potulný pastýř přišel pod pařez, poručil: „Pekaři, přines pažitkové pracny, paprikový pohár, pak pomněnkové perníčky.“
Prodavač: „Pití?“
Pohublý pastýř: „Pane pekaři, pivo prosím!“ Pekař pohotově připravil požadované potraviny pro postaršího podivína. Pití podal později.

Poté pastýř povyprávěl pekaři prazvláštní příběh parašutisty pátrajícího po partyzánech. Pastýř potřásl pekaři paží: „Pozdrav Pánbůh!“

Potužník polekaně poodkryl přikrčeného partyzána Peška pod pultem. Plnoštíhlý Pešek pochopil, pak plazením překonal práh prodejny. Pekař potichu popřál partyzánovi pohodlný přechod přes polární pás. Pešek pochybovačně pokynul pravicí.

Přišel podvečer, ponaučený Potužník posmutněle pokuřoval před pustou pekárnou, prohlásil: „Pitomá politika!“

Barbora Hrbková