Recenze – Velkopopovický Kozel 10°

Vážení přátelé jedinečného národního moku – piva. Konečně se dostáváte k neodmyslitelné pomůcce každého moderního „pivaře“. V rubrice Pěna dní, jež se stane Vaší pravidelnou vstupní branou ke každému víkendu, se pokusím posunout samotné „pití piva“ na vyšší úroveň, než jak na něj pohlížíme v dnešních dnech. Ostatně se již brzy můžete těšit na Manifest pivního znalce, kde se pokusím shrnout všechny své názory, myšlenky a cíle. Pivu zdar!

Na začátek jsem si pro Vás připravil svou recenzi z přehlídky Jiráskův Hronov, kde jsem byl redaktorem Zpravodaje a kde celá má rubrika sklidila nečekaný úspěch. Jde o jedno z nejrozšířenějších piv v České republice.
Příjemné počtení.

Restaurace Bašta 
Kozel 10
světlé výčepní pivo

Způsob čepování:
Při sklonu 170 stupňů se paní barmanka nemůže divit, že jí nevyjde míra a bude muset svoji hladinku ještě dvakrát docáknout, a to tím způsobem, že sklenice přeteče. Nedošlo ani k rozpěnění (to je typické pro čepování nadvakrát), nedočkal jsem se kloboučku, a už vůbec nemůžeme hovořit o hladince. Znalec by se orosil.

Barva: 
Světle žlutá až do zlatých tónů, pivo čiré.

Pěna:
Hustá, nekroužkuje (spíše vytváří mapy), drží po celou dobu konzumace v tenké vrstvě.

Vůně:
Sladová, místy až nakyslá, nepříjemná.

Chuť a říz:
První doušek je poměrně příjemně sladový, pokud pomineme vodovost celého moku. Následně nám kdesi z dáli mává chmelová hořkost, ale věřím, že někteří se jí nedočkají, jak je rok dlouhý. Chuť se stává nepříjemně jednoduchou, povrchní a nezajímavou. Sladové tělo je prázdné. Říz vyšší.

Co na to pivovar:
Kozel si naštěstí na nic nehraje a nebásní o svém pivu tak, jako mnohé jiné pivovary, jejichž výrobky se dokonce ani s Kozlem kvalitativně nedají srovnat. Sami uvádí, že je tento druh vhodný k osvěžení nebo relaxaci po dobře odvedené práci. Nedá se než nesouhlasit.

Další komentář:
Souhlasím právě z toho důvodu, že takové osvěžení je sice fajn, ale stačí nám? Pokud Kozla 10 nepijete řádně vychlazeného, je jeho „vůně“ takřka nesnesitelná. Setkali jsme se zkrátka s mistrem průměrnosti, pivem na „žížeň“. Nic víc. Nikdy nebudete s láskou vzpomínat na TOHO Kozla. Pili jste jen a pouze pivo. A to je, podle mého názoru, málo.

Sommelierský kvíz:
Abych zjistil, s jakou vážností přistupují k čepování a jeho různým možnostem, zeptám se pokaždé, kolik by stálo „mlíko“ (půllitr plný pěny – slouží štamgastům jako odpočinek po pátém pivu).
Barmanky byly tentokrát naštěstí dvě. První sice koukala stejně překvapeně jako mnoho jiných, druhá se ale po chvilce vzpamatovala a opatrně šeptla: „Myslíte pivní pěnu?“ Když jsem přitakal, s úsměvem pronesla, že tohle ještě nikdy nikdo nechtěl, a já, pokud mám skutečně zájem, bych ji dostal zadarmo. Milé slečny.

5 maloťásků z deseti

P.S.: Máte-li cokoli na srdci, či by vám udělala radost recenze nějakého z místních piv, neváhejte! Své návrhy pište přímo do komentářů, či na e-mail: grafoman.redakce@seznam.cz

Vít Malota

 

Autor: Vít Malota

Šéfredaktor. Hrdý sluníčkář a zakladatel (a zatím jediný člen) strakonické lumpenčajovny. Za mé vlády se zrodily takové legendy jako sporťák Martin, sporťák Lukáš, nebo vrchní nástěnkář a stolař David. Přežil jsem vládu Mrázka s Klecánem, Růžu a jednou jsem si potřásl rukou se samotným Matoušem – otcem zakladatelem.