Z repreplesového vydání – Móda první republiky

20. léta

V celých dějinách módy by bylo obtížné najít výraznější změnu, než jaká postihla dámský šatník po první světové válce. Radostné uvolnění a ukončení válečných hrůz se na ženském odívání podepsalo vskutku radikálně. Zatímco dámy c. k. mocnářství cudně zahalovaly své kotníky a zápěstí a šaty končící ve spodní třetině lýtek již byly považovány za provokativní až pobuřující, standardní sukně ženy či dívky dvacátých let končila v oblasti kolen. Zkracování se týkalo též rukávů, šaty na denní nošení i společenské akce měly obvykle pouze tenká ramínka, maximálně velice krátké rukávy, zakrývající pouze ramena. Ideálem té doby se stala rovná, chlapecká postava bez výraznějších křivek; pas se proto (oproti dřívějším vypasovaným kabátkům a stále přetrvávajícím korzetům) posunul k bokům nebo vymizel úplně. Nebyly to pouze volné střihy šatů, které ženám konečně umožnily téměř absolutní svobodu pohybu – některé odvážnější ženy poprvé v dějinách západního světa oblékly kalhoty, začaly se šít speciální oděvy na sport, sestávající ze šortek a tílka, a podoba plavek se od koupacích úborů, de facto zjednodušených a zkrácených šatů, změnila až do podoby blížící se dnešním jednodílným plavkám, jen s delšími nohavičkami.

Klobouk byl stále žádaným doplňkem, ale jeho krempa se zkrátila, jeho tvar začal přesněji kopírovat hlavu, byl méně zdobený a nejčastěji plstěný. Zkracování a snaha o přiblížení se chlapeckému vzhledu se nevyhnuly ani dámským účesům. Ženy nosily vlasy ostříhané na mikádo, obvykle s pěšinkou na stranu a sepnuté sponkou nebo s krátkou ofinou. Pokud se některá žena nechtěla svých dlouhých vlasů vzdát, nosila je stažené do drdolu. Vlasy byly ponechány buď rovné, nebo byly po celé hlavě navlněné, což bylo velice pracné a zdlouhavé. Zatímco na počátku devatenáctého století nepoužívaly ženy make-up žádný, nebo jen nenápadný a přirozený, dvacátá léta byla dekádou výrazně rudých rtů, tmavě nalíčených očí a vytrhaného a vzápětí dokresleného obočí.

Jisté uvolnění postihlo i pánské odívání. Muži byli sice stále odkázáni na oblek, který nosili na společenské akce i volný čas, ale i jeho podoba začala trochu ztrácet na formálnosti. V mužské módě byl patrný vliv válečných uniforem – saka byla vypasovaná, kalhoty spíše kratší. Pod sako se často nosila vesta, velice populární byla kombinace vesty s dvouřadým zapínáním a jednořadého saka. Krejčí se už neomezovali na pouhou černou, obleky se vyráběly i z látek výrazných barev či vzorů. Smoking byl považován za vysoce formální oděv. Obliba fraků (stejně jako cylindrů), v porovnání s předválečným obdobím, výrazně poklesla, byly vnímány jako staromódní a snobské. Buřinka byla sice stále častá, především u starších generací, ale nejoblíbenější pokrývkou hlavy se stal klobouk typu fedora. Klobouk byl pro tehdejšího muže téměř nezbytností a navíc sloužil jako ukazatel sociálního statusu, proto existovalo mnoho typů z mnoha různých materiálů. Do běžného mužského šatníku proniklo i sportovní oblečení, především svetry a krátké kalhoty.

30. léta

Třicátá léta dvacátého století přinesla do společnosti i módy vystřízlivění. Poválečné nadšení pomalu vyprchalo a objevily se četné problémy, obzvláště ekonomická krize. Ženy se částečně vrátily ke starším módním trendům, především k typicky ženské siluetě. Pas se vrátil do své přirozené polohy, často byl ještě zvýrazněn páskem nebo vypasovaným blejzrem. Ke konci dekády se pak nosily ještě šaty střižené pod ňadry. Sukně sahala obvykle do poloviny lýtek, lem některých šatů se dotýkal kotníků nebo země. Ženy začaly opět zakrývat své paže buď dlouhými rukávy, nebo alespoň těmi krátkými balonovými. S tím se pojí další trend – zvýraznění ramen, buď změnou jejich tvaru za pomoci vycpávek, nebo různými aplikacemi, volány nebo kožešinovými límci. Výstřih byl mělký, tehdy velice oblíbené propínací šaty měly límeček a zapínaly se až ke krku. Neexistující dekolt vynahrazoval výstřih na zadní straně šatů, který u večerních rób odhaloval až polovinu zad. Výrazné změny v odívání přineslo také masové rozšíření umělých vláken jako viskóza nebo nylon, což mělo dopad především na sortiment punčochového zboží a spodního prádla. Punčochy bylo nutné připínat na podvazkový pás a vzadu byly opatřeny švem.

Nepostradatelným doplňkem třicátých let se staly rukavice, na běžné nošení kožené či látkové v klasické délce nebo zahalující celé předloktí, k večerním šatům se pak často nosily rukavice dlouhé. Znamením příslušnosti k vyšší společenské vrstvě byla kožešina, nošená na mnoho způsobů – kožich, límec, lem rukávů, rukávník (štucl) nebo jako “lišku”, nonšalantně přehozenou přes rameno. Své dřívější rozmanitosti dosáhly i dámské klobouky, které se vyráběly (podle finančních prostředků majitele) v nejrůznějších barvách, materiálech a tvarech. Délka vlasů se sice od předchozího desetiletí poněkud změnila, ale stále nepřesahovala linii ramen. Účes ve své finální podobě, tj. zespodu natočené a v horních partiích opět zvlněné za pomoci prstů či speciálních skřipců, opět sahal nejčastěji pod uši. V líčení byl stále největší důraz kladen na rty, výrazná rudá rtěnka a tužka k pečlivému vykreslení obzvláště horní linie rtu byly nejdůležitější součástí dámské kosmetiké taštičky. Oční víčka ženy obvykle ponechávaly v jejich přirozené barvě, k oblíbeným kosmetickým trikům patřilo použití vazelíny na jejich rozjasnění. Velké oblibě se těšily dlouhé umělé řasy. Stále více se používaly laky na nehty, nejrozšířenějším způsobem zdobení byla červenobílá francouzská manikúra.

Ekonomická recese se podepsala i na pánském odívání. Populární jasné barvy obleků opět vystřídaly ty klasické – černá, šedá, hnědá, často oživené jemnými proužky ve světlejším odstínu. Osobitost mužově vzezření dodávala kravata, jež mívala výraznou barvu a vzor. Pleteniny, jako svetry nebo vesty pod oblek, se coby oblečení pro volný čas stále více začleňovaly do mužského šatníku. Na formálnosti oděvu ubíraly také šle nebo pokrývka hlavy; ačkoli si muži stále nejčastěji nasazovali klobouk fedora, z dělnického prostředí se (především díky automobilistům) mezi muže střední třídy rozšířily také bekovky. Vlasy nosili muži, stejně jako v předchozím desetiletí, silně napomádované, podle hustoty vlasů buď ulíznuté po celé hlavě, nebo v horních partiích o něco objemnější. V botníku muže té doby by bylo obtížné najít jiný druh bot než klasické kožené polobotky, které byly někdy kryty kamašemi, lidově nazývanými “psí dečky”. Frak coby formální oděv definitivně ustoupil do pozadí a nejčastějším večerním úborem se stal smoking.

 

Anna Kolářová

Autor: Anna Kolářová

Terorizuje okolní svět již od roku 1996. Příšerná dcera a protivná sestra. Oddaná milovnice absurdního britského humoru, odhodlaná bránit ho s makrelou v ruce až do skonání světa. Věčně nevyspalá konzumentka kávy z automatu. Bezedná žroutka čokolády. Emancipovaná a cílevědomá žena a hrozná kuchařka. Neúnavná bojovnice proti příkořím, se kterými se musejí krátkovlasé dívky v současné společnosti potýkat. “Ta holka v sukni s krátkýma vlasama.” Jedna z nejarytmičtějších klarinetistek a klavíristek všech dob. Majitelka nejzanesenější šatní skříňky v okolí třiceti kilometrů. Nepolepšitelná uživatelka závorek, pomlček a tří teček. Zuřivá odpůrkyně emotikonů. Anna s oblibou v kalendářní podobě křestních jmen. Noční můra lidí bazírujících na termínech, dochvilnosti a včasném dodání čehokoli. Setapouch a sobí hnusec. Autorka bezostyšně kopírující jiné. Neinvestigativní žurnalistka. Jedinec závislý na neustálém přísunu informací všeho druhu, toužící vědět všechno o všem a o každém. Nenáročná posluchačka a náročná čtenářka. Vyznavačka nezdravého životního stylu. Zapálená studentka češtiny, dějepisu, angličtiny a filozofie, která již od svých devíti let doufá v přijetí na FF UK. Budoucí kompletovačka hamburgerů v mekáči.