Rozhovor s Absolutní Nulou

Rozhodl jsem se pro Vás, můj milý čtenáři, pořídit exkluzivní rozhovor, který ještě nikdy nikdo nepořídil. Ne snad, že by to bylo tak složité; který žurnalista by ale považoval za důležité sepsat rozhovor s Absolutní Nulou. Avšak já jsem přesvědčen, že právě názory a životní postoje této základní matematické konstanty jsou v dnešní době, kdy vidíme kolem sebe jen samá vysoká čísla, tím, co může čtenáře zajímat.  Když jsem ji žádal o rozhovor, byla zcela vyvedená z míry. Moji nabídku sednout si v klidu pod lomenem však kategoricky odmítla, takže jsme se sešli v její oblíbené závorce.

Přeji hezký den, milá Absolutní Nulo. Tak co, jak jde život?
Dobrý den… No… To víte… tak… znáte to… Já jsem tak nervózní!

To jistě být nemusíte, já vás nevydělím. Jen se rozhovořte.
Víte… on se mnou ještě nikdo nikdy rozhovor nedělal. On se se mnou totiž většinou nikdo moc nebaví…

Tak teď máte jedinečnou příležitost! Nebojte se ji využít a do toho, svěřte se nám s vašimi sny, názory, tajnými přáními. Svět to zajímá.
Svět to zajímá? S tím jsem nepočítala…

Vidíte, ale svět s vámi počítá! Navíc jste přece prvkem několika velikých množin. Takže by mě zajímalo, jak vycházíte s ostatními čísly?
Většinou mě ignorují. Nedávno jsem se chtěla přidat do party k součtu Devítky a Patnáctky. Ve výsledku si toho ale nikdo nevšiml. A když už se mnou začne někdo něco součinit, tak se z něho nakonec stane stejná nula, jako jsem já.

No vidíte, tak přece jenom máte nějaké kamarády.
Ani ne, protože Nula od Nuly pojde.

Ale slyšel jsem, že máte nějaké intimní pletky s Nekonečnem. Tak neříkejte, že jste pořád úplně sama.
S Nekonečnem mám vztah pouze pracovní. Je to můj mnohem úspěšnější kolega – v podstatě je to sice stejná nula jako já, ale dokázal to mnohem lépe prodat. Ten vám o sobě dokáže navykládat věcí. Takže ho teď všichni obdivují. Mě neobdivuje nikdo.

Nebuďte pořád tak záporná.
To teda fakt nejsem…

Radši mi řekněte, jestli máte nějaké sny, tajná přání do budoucna. Vy jich musíte mít.
No. Mám jedno přání… Ale to nejde.

Výborně! Jen nám o tom povězte.
Když… to je trapné.

Ničeho se nebojte – když nám o tom povíte, třeba se vám to přání splní. Třeba se najde někdo, kdo vám v tom pomůže.
Cha! Kvůli mně, Absolutní Nule, někdo překope celý systém logiky, aritmetiky a jsoucna vůbec. Ne, že by nebyl ten systém mylný, ale zatím funguje, tak proč by si někdo dával tu práci.

Ale no tak! Ven s tím!
Víte… já bych chtěla umět dělit. A je to venku! To je, jako kdyby Uhlík řekl, že chce být pětivazný. Chtěla bych umět dělit sama a zcela svobodně, jako všichni ostatní. Je to můj veliký komplex… Jenomže to nejde. Já jsem absolutně bezvýznamná. Nemám žádnou hodnotu, ani na zápornou se nezmůžu. Není se mnou žádná negace – i když mě chce někdo jenom umocnit, může to dělat, jak dlouho chce, a já zůstanu úplně netečná.

Ale vy zdaleka nejste tak bezmocná. Máte přece velikou sílu! Představte si například tu situaci, když se postavíte za číslo Jedna. Bez vás by to byla obyčejná jednička, ale s vámi už je to najednou desítka!  A když se k vám připojí vaše kamarádka, vaše hodnota se hned desetkrát zvýší! A přidá-li se ještě jedna, je z vás tisícovka! A deset tisíc a sto tisíc a milion…
Ano, ta Jednička si to většinou fakt užívá.

Tak dost! Ta vaše sebelítost se opravdu nedá vydržet, nevypadne z vás jediná kloudná odpověď!
Ach já vím… Já vím, pane redaktore. Moc se omlouvám. Omlouvám se. Já věděla, že vás zklamu. Věděla jsem to…

 

Omlouváme se za toto interview s nulovou vypovídající hodnotou. Neztrácejte však přízeň k našemu listu. Již příští měsíc vás čeká rozhovor s úžasným a neopakovatelným Nekonečnem. Můžete se těšit na obsáhlou obrazovou přílohu a volně ke stažení nabídneme autobiografický film  „Jsem jen Nekonečno aneb Cesta k úspěchu“.

Jan Mrázek