Tradice a zvyky na Štědrý den

Kouzlo Vánoc je dotvářeno mnoha zvyky a pověrami a Štědrý den, jeden z nejmagičtějších dní v roce, je na ně obzvlášť bohatý. Ráda bych vám připomněla některé zvyklosti našich předků a možná i upozornila na nějaké, o kterých jste ani neslyšeli.

Hned ráno se musel každý, kdo chtěl zůstat po celý rok zdravý, umýt v čerstvé vodě ze studny.

Děti dostaly chleba s medem, aby byly „sladké“, tedy hodné.

A zatímco matka vařila polévku „štědračku“ ze všeho, co v chalupě našla, to aby bylo pořád v domě dost jídla, otec zapřáhl dvouročka (dvouletého koně) a zajel pro polena do lesa, aby koník jezdil jako oheň. S jitrem si i slepice přišly na své. Dostaly trochu máku, pro lepší snášku a hrst od každého druhu obilí do železné obruče, což mělo zajistit, že se budou držet pohromadě.

Vesnická mládež měla o zábavu postaráno. Vyráběla totiž slaměného panáka – „bruslaře“. Toho podstrčili některému sousedovi do domu. Ten se ho musel rychle zbavit a předat ho jinému sousedovi. Komu zůstal v domě, ten prý nemohl upéct vánočku, protože panák způsoboval srážení těsta, tedy brousek. A jak asi každého napadne, v tento den se nesměly hrát karty ani chodit do hospody.

Během dne se hospodyně bály, aby jim do těsta, se kterým pracovaly, nespadl vlas. To přinášelo následující rok mrzutosti. Těsto však nepřinášelo jen starosti. Hospodyně s rukama umazanýma od mouky měla pohladit plané stromky pro lepší úrodu. Nesměly se čistit chlévy, aby dobytek nekulhal. Stejně jako o Velikonocích ani v tento den se nesmělo prát.

Pozor taky na milostné dopisy. Který pár si v tento den vyzná v dopise lásku, rozejde se.

A jestli vás někdy bolí nohy nebo ruce, stoupněte si před večeří bosou nohou na položenou sekyrku. To by mělo do příštího roku pomoci.

Až budete prostírat štědrovečerní stůl, nezapomeňte prostřít v sudém počtu. Smrt prý obchází stoly, a kde vidí lichý počet, tam se napřesrok vrátí a jednoho člena rodiny odnese. Pokud má vaše rodina lichý počet členů, prostřete pro jednoho navíc a tím uctíte další tradici. Každý by měl mít prostřeno jeden talíř pro potulného žebráka, podle jiné tradice pro mrtvé členy rodiny.

Zvyk, který pravděpodobně sami praktikujete, je schovávání mince nebo šupiny pod talíř, to aby se nás držely peníze.

Někde se dodržovalo pravidlo, že se do každého rohu stolu dala nějaká věc. Pecen chleba – symbol dostatku jídla, ošatka se vším co se urodilo na poli – symbol úrody, peníze – symbol bohatství, miska s potravou pro dobytek.

Nohy stolu se omotávaly řetězem proti zlodějům. Také se přidával zámek, aby zamkl tlamy vlkům a ti nebrali ovce.

S první večerní hvězdou hospodyně nesla na stůl. Jedla se čočka, hrách, kuba, popřípadě ryba jakožto postní jídlo. Od stolu se nikdo nesměl zvednout dřív, než všichni dojedí, jinak se rodina příští rok nesešla celá.

K tomuto večeru patří i milostné věštění. Byla-li u stavení studánka, nosila se jí vánočka, aby měla čistou vodu. Nesla-li dárek dívka, měla se zaposlouchat, studánka jí totiž mohla pošeptat, odkud přijde její ženich.

Děvčata nosila vánočku i ptáčkům do krmítka, podle toho odkud přilétl první ptáček, odtud měl přijít milý. Mohly také zabouchat na kurník, ozvala-li se slípka, zůstala dívka příští rok doma. Ozval-li se kohout, mohla očekávat námluvy. Trochu nebezpečnější bylo věštění z pece, kdy se dívce z plamenů měla ozvat buď modlitba, nebo hudba- symboly smrti a veselky.

Takže neváhejte a pusťte si lodičky, rozkrojte jablíčka a vyvěštěte si něco třeba z litého olova. Tyhle tradice jistě znáte a praktikujete. A to je moc dobře, má to smysl.

Lucie Švihovcová