Strakonice nejen sobě

strakonice 2Nejnápaditější, nejzábavnější a nejkulturnější událost v celém širém okolí, festival Strakonice nejen sobě, probíhal od čtvrtka 10. do neděle 13. září. Grafoman nabízí unikátní pohled očima šesti redaktorů, kteří jako obvykle byli u toho!

sbor
PSGS (Foto: V. Poskočilová)

Z pohledu sboristky – Bohdana Scheinostová
Stále se dívám na hodinky, abych nepromeškala zkoušku. Bohužel předčasně odcházím z koncertu kapely Člověk v písni. Přicházím na nádvoří a všude okolo mne jsou další účinkující, v kostýmech i bez nich. Spěchám, aby paní učitelka nebyla rozčílená z toho, že jsem přišla pozdě.
Zkouška našeho sboru začíná a všichni vypadají nervózně, ale zároveň i natěšeně. Ještě před vystoupením si zkoušíme texty a pořadí písní, aby se nic nepokazilo, a užíváme si atmosféru festivalu; posloucháme hrající hudbu a někteří z nás předvádějí i pár tanečních kreací.
Už je to tady! Přicházíme na jeviště a vystupujeme na připravené vyvýšené stupínky (praktikáble). Před sebou vidím nádvoří – je plné diváků! Paní učitelka dává znamení k připravení se na začátek písně. Jak začneme zpívat, všichni se uvolní a užívají si, že tu mohou zpívat, a být tak opravdovou součástí festivalu Strakonice nejen sobě.

Rokáč – Martin Jelínek
V Music Baru na Křemelce to žilo jako vždy, a přece trochu jinak. Festival Strakonice nejen sobě přitáhl do „rokáče“ lidi, kteří tam jindy najdou cestu jen sporadicky.

The Class of 17 (Foto: Lucie Růthová)
The Class of 17 (Foto: Lucie Růthová)

Svůj podíl na tom měl hlavně seznam kapel, které tam hrály. Večer zahájilo sympatické punkové uskupení jménem Prapodivný původ, na které navázali svým vůbec prvním koncertem strakoničtí The Class of 17. Náladu jejich melodického pop punku pak rozbořila psychedelika kvarteta Rage of Revenge, následovaná energickými Wait For a death metalovými Imporitum.
Za mě osobně má rokáčová scéna SNS velký palec nahoru. Dala totiž možnost vystoupit kapelám, které se na strakonických pódiích příliš často neobjevují, nebo ještě nikdy neobjevily. A to je přece super.

Z pohledu hostesky – Markéta Scheinostová

Foto: SNS
Foto: SNS

Konečně se dělo něco, co stálo za to! Za posledních pár dní byla ve Strakonicích k vidění větší koncentrace hudebníků, herců a jiných umělců než kdykoli předtím. Z pohledu dobrovolnice, která se přinejmenším snažila o pomoc pořadatelům, musím říct, že sami organizátoři nevěděli, kam mě jako hostesku nastrčit dřív. Nakonec jsem se vyskytla jen u hotelu Bavor, na hradním nádvoří, na tržnici, v rytířském sále a v Jedárně… což je pouze zlomek prostorů, kde se celý festival odehrával. I když místy byla organizace poněkud chaotická, nemůžu si vynachválit hlavně rozmanitost akcí, které se během těch několika málo dní konaly. V Rytířském sále to byla seriózní debata, v Jedárně zase pohodové posezení u piva s kamarády, u Bavora trocha příjemného jazzu… Opravdu věřím, že si vybral každý. Dovoluji si říct, že Strakonice opravdu udělaly radost nejen sobě.


Z pohledu zdravotnice – Lucie Růthová

Hailander (Foto: Lucie Růthová)
Hailander (Foto: Lucie Růthová)

V sobotu jsem se zúčastnila dopoledního programu v Rennerových sadech, jelikož jsem tam byla jako zdravotnice od ČČK. Pohybovala jsem se mezi lidmi, abych byla, pokud by se někomu něco stalo, hned při ruce. Díky tomu jsem měla možnost vidět několik zajímavých vystoupení. Program zahájil pěvecký sbor Hlasoň pod vedením paní sbormistryně Mikové. Po krásném vystoupení přišlo na řadu loutkové divadlo, které potěšilo hlavně mladší obecenstvo. Jako poslední jsem zhlédla taneční vystoupení X-Dance a Rozálie. Mezi tímto programem byly připraveny workshopy nebo možnost pohovořit si anglicky s rodilými mluvčími. Ve volné chvíli zahrál zahraniční folklorní soubor Hailander. Nakonec jsem naštěstí nikoho ošetřovat nemusela a lidé odcházeli domů plní dobrých dojmů, stejně jako já. Jen škoda, že jich nepřišlo více.


Fezko – David Kuncl

V pátek 11. září jsem se v rámci festivalu Strakonice nejen sobě zúčastnil akce „využití prostoru ve starém Fezku Na dubovci“. U vstupu do areálu mne přivítala cedulka – NEZAVÍREJTE BRANKU A NÁSLEDUJTE NIT. To mne trochu překvapilo, ale provázek jsem zahlédl a čím déle jsem se podle něj proplétal tovární budovou, tím jsem měl toho, kdo ho tu natáhl, radši. Vynalézavý, praktický člověk! Využít vlákno k navedení do textilky! Když jsem vystoupal do nejvyššího patra, otevřel se mi pohled na ze všech čtyř stran prosklenou výrobní halu s neobvyklým pohledem na město. Panoval zde už čilý ruch. Přibližně 15 lidí, většinou studentů, se snažilo vymyslet, co udělat ze stovek metrů různých typů látek a přízí, hadrů, drátů… K večeru jsme společně za okny vztyčili velký nápis „Strakonice nejen sobě“, a protože většina ostatních projektů se nestihla, domluvili jsme se na další schůzce příští pátek. Pokud byste se chtěli přidat, jste vítáni. Pro ostatní připravím další článek s celkovým shrnutím projektu a popisem jednotlivých děl.

Člověk v písni  Tereza Líbalová
V sobotu od 16:00 se v prostorách hradu konalo vystoupení kapely Člověk v písni nemohu hodnotit prvních patnáct minut, protože jsem tradičně přijela pozdě, ale zbytek za těch pět kilometrů na kole rozhodně stál. Honza Mrázek, Barbora Kulichová a Pavel Husa se mně osobně jevili jako ohromní machři, instrumentální stránka božská, texty skvělé. Nedá se opomenout šéfredaktor Grafomana Vít Malota, který na pódiu také strávil nějaký ten čas, aby s námi protrpěl nějaké ty verše a zazpíval si s kapelou. Vytrvalý potlesk na konci zcela očividně neznamenal „díkybohu konec“ a my, obecenstvo, jsme se dočkali i přídavku. A líbilo se to i dětem.

Barbora Kulichová1
Člověk v písni (Foto: Barbora Kulichová)