Vzhůru do Ománu…

…aneb Jak se reportáž změnila v něco lehce kritického.

Přednáška. Přednáška o cizí zemi. Přednáška, která zapadne. A to bezpochyby.

Ano, dejme tomu, že oceňuji nápad pobavit skupinu středoškoláků tím, že jim kdosi připraví audiovizuální film a bude jim k tomu číst naučný text. Bohužel  jsem toho názoru, že takovýchto přednášek jsem již zažila velkou spoustu a postupně se mi všechny smíchaly dohromady. A v dnešní době, kdy jsou všichni doslova unaveni tím, že se budou koukat na promítací plátno, se ani nemůžeme divit tomu, že snaha pánů Martina Dufka a Vráti Navrátila vyšla poněkud naprázdno. Abyste to správně pochopili, téma přednášky by bylo jistě zajímavé a informace, o něž jsem se stihla během doby jejího trvání obohatit, také nejsou k zahození. Nicméně stále platí, a v jednadvacátém století ještě víc, že ne každý se může postavit na pódium a přednášet plnému sálu lidí.

A z tohoto hlediska se mi celý projekt jeví poněkud ploše a nijak nevyčnívá, což je v dnešní době důležité pro upoutání pozornosti, bez které nevyděláte ani penny. A i to je bohužel klíčový faktor pro to, abyste mohli cestovat dál.

Pokud bych si tedy chtěla vyjasnit, proč už tuto přednášku znova absolvovat nechci, tak tady je pár stručných důvodů.

a) Nuda, chyběl mi přímý kontakt s přednášejícím, který by na mě přenášel emoce z pódia. Ten se zatím schovával kdesi u mikrofonu a všechno četl z papíru. Když nečetl, přednášel namemorovaný text, a i díky tomu vyzněly všechny jeho vtipy tak nějak škrobeně, o čemž svědčí i to, že se nikdo ani neusmál.

b) A jistě i vy si umíte představit situaci, v které vám chce nějaký váš známý plamenně vyprávět o svojí dovolené. Vy pak následně u kávy trpíte při každé zmínce o tom, jak si dotyčný půjčil „to super auto“, a předstíráte zájem o jakoukoli fotku JEHO známých. Škoda, z této akce mi v hlavě utkvěla především bílá toyota, která byla na fotkách mnohem častěji než cokoliv jiného, ačkoliv pochybuji, že ji někdo považuje za hlavní znak Ománu. Také tu chyběla i zmiňovaná káva.

c) Celý projekt nakonec působil dojmem, že mi někdo pustil nezajímavý film s minimem relevantních informací.

Na druhé straně ovšem musím ocenit především to, že poznatků nebyl kdovíjaký přehršel, jak to poslední dobou bývá zvykem. Dále také odvahu vydat se do tak exotických oblastí, za což u mě mají pánové poklonu. Rovněž konec a zkouška tradičních oděvů „na vlastní kůži“ si určitě zaslouží plus. I tak však platí, že tuto přednášku kladně hodnotit nemohu.

A nakonec malý test vaší pozornosti. Víte co to je falaj, jaké má Omán státní zřízení, jak se nazývá typické ománské oblečení nebo na jakou část těla patří kumma?

Kateřina Vejvodová