Znovu

Znovu čekám

(zas rudý zápěstí)

kdy zmáčeným křikem bouřka zalátá

(v žilách se taví moje podstata)

tyhle průrvy v duševním kraji

(krásno a dobro zanikají)

a smyje to co bolí

(se všemi protipóly)

nebo ať radši prostě

zůstanou trčet ven

(protože tak je to

v životě

fér)

 

Alžběta Poskočilová

Autor: Alžběta Poskočilová

Věnujíc značnou část své pozornosti zkoumání života a vesmíru, žiji převážně z příběhů, soustav, pravidel, zkoumání teorií a hledání důkazů; z vědy, fantastiky a jejich libovolných kombinací, řeči mateřské a řečí cizích; z hudby, kreslení, kouzel, pozoruhodnosti některých vyčnívajících a opomíjených tvorů a věcí. Jsem nenapravitelným dezorganizátorem času a živoucím důkazem toho, že komiks o Korektorovi nikdy nelže. Coby nedůvěřivý stopař vím, jak je důležité míti ručník, a mým snem je stát se xenolingvistkou ve Hvězdné flotile.