V dnešní době se víc a víc lidí snaží psát, protože psát může přece každý.

Píší matky na mateřské, mladiství, veřejně známé osoby, rádoby umělci, za chvíli začnou psát snad i pětiletá děcka. Většina již zmíněných žije s vidinou slávy, bohatství, uznání a doufá, že se jí tenhle sen splní. Asi jen hrstka z nich se snad někde upíchne. Možná díky talentu, ale spíš kvůli nekritickému přijímání čítálků bez kousku fantazie. Dnešní společnost už zkrátka dávno nezajímá umění. Důležité je se zabavit a nemyslet. „Je ta knížka dobrá?“ „Jo, je to vtipný.“ „ A je tahle knížka k něčemu?“ „Ta je moc složitá, přečti si radši časopis.“

 Dneska už dávno nefrčí ti, již vládnou slovem, spíše ti, již vládnou financemi. Když si to zaplatí, vystřelí do světa. Pokud ne, bohužel. Jen se na to podívejte! V knihkupectvích nacházíme zejména bezejmenné autory a jejich bezejmenná díla s ještě bezejmennějšími příběhy.

 Na druhé straně jsou tu všudypřítomné trháky a světoznámí pisálkové. Ti většinou sepíší jednu knihu, které se dostane velkolepých ohlasů. A je to! Doživotní renty se jen hrnou. (Přitom to jsou knihy o ničem.) To jsou spisovatelé jako E. L. James. No, prosím vás, já vstoupím do knihkupectví a vidím police plné knih s názvy jako Tajemný soused, Temný šéf a podobně – to nezní moc jako umění, co? To vám sepíšu taky.

Musím se prodírat skrz tenhle písmenkový šmodrchel, skrz zbytečné police plné zbytečných knih až k malinkaté a nepatrné hromádce vytouženého umění.

A jestli to takhle půjde dál, tak se snad na to psaní dám taky.

 

 

 

 

 

ilustrace: John Walson