Už je to nějaký ten pátek, co pan ředitel vydal manifest Mým studentům!, kde vysvětluje komplikovanou problematiku přecházení z jednoho pavilonu do druhého. I po poměrně dlouhé době jsou na něj reakce více než rozporuplné.

Nejmenovaný tělocvikář téměř pláče nad tím, jak je koridor úplně zbytečný. Navrhuje, aby studenti běželi od hlavního vchodu směrem na Habeš a přes Dražejov se vrátili k druhým dveřím.

Jedna chemíkářka si jeho přítomnost ovšem pochvaluje: „Už můžu toho tam vzadu vedle toho v tom červeném za tou s tím culíkem posílat na Sibiř. Je to mnohem účinnější než posílat někoho na hanbu do rohu.“

Paní učitelka, kterou necháváme pod rouškou anonymity, na otázku, jak se jí koridor líbí, odvětila, že je to velice zajímavá problematika s nejasným konsensem, na kterou jsou různé názory – někdo říká ano a někdo ne – a že odpověď za domácí úkol najdeme v učebnici, případně můžeme k hledání použít i mobilní telefony.

„Za nás žádný koridory nebyly a vyrostli z nás úplně normální zdraví lidé. Koridory jsou výmluvy, všechno se dá vydrilovat. Stačí nebýt líný!“ ozývá se starší generace pedagogického sboru.

Nakonec se ústavní menšina vyučujících shodla na tom, že je jedno, jestli tu nějaký koridor je, nebo není, ale hlavně ať do něj studenti nevstupují podle pořadníku.

Poznámka redakce: Nikdo tu nechce nikoho zesměšňovat – speciálně pana ředitele ne, protože si uvědomujeme, jak moc frustrující pro pana Hlavu může být, když se uzavře krček.