Je to víc než měsíc, co zemřel jeden z nejslavnějších módních návrhářů vůbec, přesto jméno Karl Lagerfeld mnozí poprvé zaslechli až potom, co tento talentovaný muž vydechl naposledy.

Názvy jako Chanel a Fendi vám určitě něco říkají, že? A za mnohými z nadčasových kousků stojí právě Karl. A to zdaleka nejsou jediné módní domy, které svou tvorbou výrazně ovlivnil.

Pokud se zajímáte o svět módy, Karl Lagerfeld vám jistě není cizí, pokud vás ale high fashion obchází velkým obloukem, pravděpodobně jste toto jméno zaslechli až 19.2. kdy se začalo postupně objevovat snad ve všech časopisech od módních přes bulvární až k bůh-ví-jakým. A řešilo se všechno. Na co zemřel? Mohl si za to sám? Kdo zdědí jeho ohromný majetek? Bude to snad kočka Choupette? To a mnohé další se na internetu rojilo jak včely zjara, přitom až do své smrti, byl z bulvárních článků, i přes všechnu slávu a svůj velmi výstřední život, poměrně vynecháván.

Po jeho smrti však k němu najednou měli všichni co říct. A není to zdaleka poprvé. Bulvární články se vyžívají v hledání špíny na čerstvé nebožtíky. Proč je ale smrt slavné osobnosti tak oblíbeným tématem? Proč se v takové míře očerňují mrtví lidé? Neříkám, že když někdo udělal během života chybu, měla by vina odejít i s jeho duší, to v žádném případě, ale proč útočit na lidi, kteří už se nemohou bránit? Nepřijde vám to trochu ubohé? Proč je neobdivovat a nekritizovat za jejich života a po smrti prostě jen uctít jejich památku.

Nedávno jsem narazila na dokument Leaving Neverland, který asi nemusím představovat. Naprosto chápu touhu zneužitých chlapců vykřičet svojí bolest do světa s nadějí, že bude lépe, ale myslím, že po tolika letech od Michaelovi smrti, je to trochu nefér. A to ani tak nemyslím vůči Michaelovi, jako spíš vůči jeho dětem, které se ihned po vydání dokumentu, staly cílem pro paparazzi a prostřední dcera Paris byla dokonce nařčena z pokusu o sebevraždu, což popřela s prosbou, aby jí konečně ostatní přestali ničit život.

Proč se jako supi přiživujeme na mrtvolách? Je tak nastavená dnešní společnost, nebo to tak bylo odjakživa, akorát to bez medií nebylo tak patrné? Nakolik u lidí vůbec dnes hraje roli morálka? Nebo je to všem vlastně jedno a jde jim akorát o příležitost z toho něco vytěžit? Proč vůbec tak rádi čteme drby o mrtvých lidech? Je to proto, abychom se cítili lépe? A je vám teď opravdu lépe, když si přijdete jako něco víc než mrtvola?