ČÁST TŘETÍ
Doubrava

Nenechala jsem se rušit Gejmího melancholickou náladou. Každej jednou zmizí a Bůh si to sám přebere. Měla jsem svý povinnosti a svý výsady a činila se co nejlíp, aby co nejvíc nešťastníků bylo spokojenejch. Získala jsem čas od času dobrého přítele. Víc mě nezajímalo.

„Mam to teda objednat?“ – „Tak to teda objednej.“
A tímhle rozhodnutím jsme si splnily sen.

Luboš
Abyste rozuměli, já si ideální život nepředstavoval. Nebo jo, no - akorát mi prostě nestál za to sáhodlouhý bolestný uvažování. Holt některejm lidem podobný věci nevoní. My si vystačíme s tím, co máme. Teda většinou.