Jako jo, ve světě se den co den děje spousta strašných věcí. Lidi umírají, což je zlý. Lidi zůstávají na živu, což je někdy možná ještě horší. Já jsem ale správná sebestředná můra, takže vám teď pěkně od srdíčka povim, co trápí můj život. Je to strašný a dost to bolí. Ne jako ty vaše bebíčkový zlomeninky rukou, nohou, žeber nebo srdcí, vy malý hysterky. Jo, přesně! Mluvim o pondělnim obědě ve školní jídelně.

Dá se v Česku natočit reálný seriál, který není nekonečný a je na světové úrovni? Pustina je důkazem toho, že ano. 

Cukatura, napnelismus, volovinismus, kravinimum. Pustíme-li si scénky V+W i po devadesáti letech, nepřestaneme žasnout nad vynikající hrou s češtinou. Na jevišti Osvobozeného divadla, jehož protagonisty se Jiří Voskovec a Jan Werich stali vlastně náhodou, znělo mimoneobvyklých výrazů také často oslovení “milý vole”. Tak se pánové V+W titulovali, když se chtěli pochválit. Než se však coby typicky nalíčení klauni s výrazným obočím, to Werichovo mělo symbolizovat jamb nebo trochej, začali přičiňovat o salvy smíchu publika, strávili spolu studentská léta v gymnaziálních lavicích.

Určitě ani vás v poslední době neminulo jméno František Kupka. A není divu. V Praze se totiž po dlouhé době nashromáždila naprostá většina jeho výtvarných děl, která byla dovezena ze všech koutů světa.

Starý císař je mrtev, ať žije císař Karel! V nejtěžších letech odchází František Josef I. ze světa živých a uvolňuje tak trůn pro svého následníka, Karla I., který spolu s manželkou Zitou přebírá otěže dualistické monarchie roku 1916, tedy ve vřavě velké války.

Litva a Lotyšsko nejsou úplně typické a vysněné turistické destinace, věřím, že v České republice je lidí, jež mají tyto země na seznamu míst, která touží navštívit, velmi málo a že si myslíme, že nám nemohou přinést nic nového, když ale pořádně otevřeme oči, vidíme, že opak je pravdou. Od rozdílné krajiny a architektury, přes poutavou historii až po pestrou kuchyni jsou tyto země velmi rozmanité, krásné a hodné návštěvy.

V neděli 14. října 2018 se otevřely volební místnosti nám nejbližší německé spolkové republice. Bavoři po pěti letech opět, tentokrát po 18. od konce druhé světové války volili své poslance do bavorského zemského sněmu (Landtagu).

Uplynulo padesát let od okupace a v kinech se promítá Jan Palach. A tak jsme se i my, pilní studenti a pilné studentky našeho milovaného strakonického gymnázia, vypravili do kina, za účelem zdřímnout si na pohodlných žlutých sedadlech.

Možná jste v posledních měsících někde zahlédli nápis DiscoverEU. Mohl na vás vyskočit na facebooku, ve zprávách, a pokud mě sledujete na instagramu, tak i z některých mých příspěvků. Jste-li stejní jako já, úspěšně ignorujete většinu podobných příspěvků. Zkusili jste ale někdy kliknout na odkaz a zjistit, o co se jedná? Já jsem to totiž tentokrát vyzkoušel a nemohl jsem si vybrat lépe.