Už od dob nejstarších literárních památek se lidé snažili využít nově nabytého způsobu sebevyjádření – psaní. Ze starověké Mezopotámie známe příběh o krutém králi Gilgamešovi, který se spřátelil se svým původním nepřítelem a posléze jej navždy ztratil, což jej přimělo hledat cestu k nesmrtelnosti. Jádrem díla je zajímavá myšlenka, že nemusíme setrvat ve hmotném těle, abychom byli nesmrtelní. Při návratu z podsvětí spatří Gilgameš mohutné hradby, které nechal postavit kolem celého města. V tu chvíli pochopí,že dokud bude ovlivňovat druhé svými postoji a rozhodnutími, které zasáhnou do života mnohých jejich potomků, bude mít na světě své místo.

 
page4image38687824

Ne všechna zvířátka jsou stejně chytrá. Některým jdou lépe manuální práce, jiná vynikají v dumání a přemýšlení. Ne každé však ví, jaká činnost je právě pro něj ta pravá a zrovna proto je vždy na určitém místě jeden moudrý zástupce, který ostatním řekne, zda mají pracovat mozkem, anebo svaly a kterak zlepší prostředí nejen pro sebe, ale i pro ostatní.

Je to víc než měsíc, co zemřel jeden z nejslavnějších módních návrhářů vůbec, přesto jméno Karl Lagerfeld mnozí poprvé zaslechli až potom, co tento talentovaný muž vydechl naposledy.

„Po delším rozhovoru s říšským kancléřem a po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa. Za tento projev důvěry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabezpečena svébytnost a svéprávný vývoj národního života.“ Emil Hácha se vrátil z Berlína, kde byl pod tlakem donucen podepsat dokument povolojící vstup nacistických vojsk na zbytek území bývalé Československé republiky.

Poslední dobou se na nás ekologie řítí ze všech stran. Ať už to znamená školní projekt Nemáme planetu B, nástěnku o sběru a recyklaci olejů nebo otevření bezobalového obchodu Bezinka, které je plánované na 18. března, kdy se tak ve Strakonicích otevře první obchod svého druhu. Majitelkou obchodu je Lucie Koláříková, se kterou jsem měla možnost udělat rozhovor.

Uf. Konečně pátek. Po dlouhém a namáhavém týdnu jsme se všichni jako zázrakem dožili dneška a mnoho z nás již netrpělivě odpočítává minuty do zazvonění. Crrr…a už je to tady. Všichni zuřivě vybíhají ze třídy a řítí se vstříc poslednímu únorovému víkendu. Já naopak spěchám opačným směrem, a to na seminář o próze do Latiny. Latina. Místo, kde se teď při opravách školy s Grafomanem každé pondělí slézáme a místo, kde dneska strávíme čtyři hodiny svého života. Se zásobou kávy a plna očekávání usedám spolu s ostatními ke stolu. Už přišel i Vít Malota, který seminář povede.

Už je to nějaký ten pátek, co pan ředitel vydal manifest Mým studentům!, kde vysvětluje komplikovanou problematiku přecházení z jednoho pavilonu do druhého. I po poměrně dlouhé době jsou na něj reakce více než rozporuplné.

 Je 25. 2. 1948 a Klement Gottwald čte z korby nákladního vozu na Václavském náměstí dnes již známá slova: „Právě se vracím z Hradu od pana prezidenta republiky. Dnes ráno jsem mu podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. 2., a současně jsem panu prezidentovi navrhl seznam osob, kterými má být vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“

Navštívila jsem místo, na kterém, být muž, požádám svou životní lásku o ruku. Nebo tam aspoň umřu, kdybych náhodou životní lásku nepotkala. (Žádost o ruku ale zní o dost líp.)